Vozík
Friso Kramer
Friso Kramer byl poněkud neortodoxní modernista. Věřil, že „forma následuje funkci“ a že „méně je více“. Nebylo to pro něj žádné dogma ani prázdný bojový pokřik, ale logický důsledek zaměření na člověka. To pro něj byla podstata všeho. Jeho přístup k designu je velmi samozřejmý, a proto neokázalý. Snad každý zná alespoň jeden z výrobků, které navrhl. Díky tomu je Friso Kramer jedním z nejslavnějších designérů, i když jeho jméno téměř nikdo nezná. Friso Kramer je jedním z největších průmyslových designérů v dějinách Nizozemska.
Pokud forma nepřispívá k funkci, nemá nárok existovat
Zjednodušit design
S jeho výrobky vyrostly celé generace. Pošťáci dobře znali jeho zelené poštovní schránky. Jeho pouliční světla svítila na cestu nočním chodcům, nikoliv na oblohu, „protože to už dělají Měsíc a hvězdy“. Friso Kramer dával přednost designu pro lidi s důrazem na kvalitu vzhledu, konstrukci, výběr materiálů a ergonomii. Všechny jeho návrhy se vyznačují samozřejmou jednoduchostí. Vždy tvrdil: „Pokud má výrobek naplňovat široký společenský účel, musí být co nejvíce anonymní.“
Návrhář
Jeho otec stavěl obchodní domy jako „paláce pro dělníky“. Jeho učitelé byli spojeni s progresivním Bauhausem v Dessau. Když se Friso Kramer začal po válce věnovat průmyslovému designu, přistupoval k němu velmi přímočaře a se zaměřením „na lidi“, protože to považoval za jediné správné východisko. Žil v Amsterdamu nedaleko sídla společnosti De Cirkel, která vyráběla produkty pro Ahrend. „Dal nás dohromady jeden člověk, který se znal se mnou i s ředitelem De Cirkel.“ Začínal jako konstrukční kreslič, ale brzy se stal designérem. V roce 1963 založil spolu s několika dalšími lidmi vlivnou designérskou agenturu Total Design a o osm let později se do firmy Ahrend vrátil, tentokrát jako umělecký a výkonný ředitel.
Řešení
„Když někdo přijde s problémem, inspiruje mě to k hledání řešení,“ řekl o sobě jednou. Když pro společnost Ahrend vyvíjel židli nebo stůl, přistupoval k tomu, jako by lidská civilizace teprve začínala a jako by navrhoval vůbec první židli a stůl v dějinách. Výsledkem byl téměř vždy archetypální design: židle Revolt (1953), rýsovací prkno Revolt (1957), modulární stoly Facet (1964) a kancelářský systém Mehes (1972), což je zkratka slov, která znamenají mobilitu, efektivitu, humanizaci, prostředí a standardizaci. Těchto pět pilířů tvoří základ designu společnosti Ahrend dodnes.
Absolutní perfekcionismus
Když Friso Kramer mluvil o průmyslovém designu, dělal, jako že jeho role designéra je jednoduchá: prostě slouží lidem, nic víc v tom není. Ve skutečnosti se za jeho slovy a jednoduchostí jeho návrhů skrýval nesmírně složitý proces, absolutní perfekcionismus a mnoho let vývoje produktů. „Musíte celé dny chodit po továrně, dívat se a přemýšlet, jak to celé zefektivnit,“ řekl jednou. „Musíte hledat a nacházet všechny přebytečné prvky; najít je, odříznout, vyhodit. Pak musíte zjistit, co zbylo, a s tím pak pracovat.“ Znělo to, jako by byl inženýr, analytik, chirurg a sochař zároveň.
„Friso Kramer byl jedním z mála nizozemských designérů, kteří přišli se skutečně novými řešeními,“ řekl o něm kdysi jeden muzejní kurátor. Jeho židle Revolt z nekonvenční oceli rozpoutala revoluci. Tato lehká, elegantní a nezničitelná židle modernizovala poválečné Nizozemsko. Byla nejen průlomem v oblasti designu, ale také jedním z prvních skutečně sériově vyráběných kusů nábytku.
Kramer byl designér, který u základu svých produktů nedělal kompromisy. Jeho typický styl byl velmi industriální, ovšem realizovaný na mimořádné úrovni. Navíc byl posedlý efektivitou a dlouhou životností výrobků a předběhl svou dobu s myšlenkou prošpikovat Evropu tunely, kterými by bylo možné přepravovat zboží a cestující vysokou rychlostí. Především však chtěl zajistit, abychom krajinu a životní prostředí na povrchu uchovali v co nejlepším stavu. Za půlstoletí svého působení předal společnosti Ahrend svou životní filozofii: „V dobrém průmyslovém designu se musí propojit funkční účel, výrobní možnosti a použitelnost. Pokud forma nepřispívá k funkci, nemá nárok existovat.“
